Pokud se někoho zeptáte, která práva vznikají manželům uzavřením manželství, zpravidla řekne, že vznikne společné jmění. A dál? Co dalšího můžete po manželovi vyžadovat?

Předně, manželé mají vždy zásadně rovné postavení, tedy stejná práva a stejné povinnosti. Mnoho povinností, které občanský zákoník manželům ukládá, je těžko vynutitelných. Jejich porušení najde odraz až zpravidla při zániku manželství rozvodem. Které takovéto povinnosti máme na mysli?

Povinnost projevit úctu

Povinnost projevovat druhému manželovi úctu. Tedy nečíst jeho e-maily, SMS zprávy, internetové konverzace, negativně jej nehodnotit před druhými, nevyhledávat někoho jiného, s kým chcete (majoritně) trávit čas. S tímto souvisí povinnost žít s druhým manželem, byť klidně ve více rodinných domácnostech.

Věrnost, respekt a podpora

Občanský zákoník dále ukládá, že si manželé musí být věrni, což souvisí i s další povinností – vzájemně respektovat svou důstojnost. Navazování mimomanželských vztahů nepochybně není projevem respektování důstojnosti druhého manžela. Manželé jsou dále povinni se vzájemně podporovat. V dobrém i ve zlém. V osobních věcech, v práci, v nemoci i ve výchově dětí.

Povinností manželů je tak i udržování rodiny a společná péče o děti. Ano, společná péče. Nikoli časté „rozdělení funkcí“ já vydělávám, ty se staráš o děti. Nicméně, nechť si manželé sjednají, co jim vyhovuje.

Právo znát příjem manžela

Pokud jsme u otázky vydělávání, pak možná nevíte, že máte právo znát příjmy manžela i veškerý jeho majetek. A ruku na srdce, kolik z manželů příjem druhého manžela opravdu zná. Často naši klienti neví, kolik mají jejich manželé účtů, zda podnikají, vlastní akcie, nebo mají penzijní připojištění. Otázka znalosti příjmů souvisí i se znalostí toho, kde manžel nyní pracuje, či studuje, případně zda do budoucna uvažuje o změně práce či zahájení studia.

Povinnost brát zřetel na zájem rodiny

Takto je manžel povinen při volbě či změně zaměstnání, či podnikání, zahájení studia či podobné činnosti, brát v úvahu zájmy rodiny, druhého manžela, nezletilých vychovávaných dětí, případně i dalších členů rodiny.

Povinnost přispívat na domácnost

Není asi nic nového na tom, že každý z manželů má povinnost finančně zabezpečovat rodinu a připívat na rodinnou domácnost. Častou otázkou však je, kolik. Polovinu? A co když je manželka na mateřské nebo rodičovské dovolené? Také musí přispívat?

Odpověď nabízí občanský zákoník v ust. § 690. Manžel přispívá na potřeby rodiny a domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Je tedy zjevné, že schopnosti a možnosti zpravidla nemají manželé stejné, tudíž přispívání „na polovinu“ zákon nikde nestanoví.

A jak zákon pohlíží na manželku s dítětem na rodičovské dovolené? Také má povinnost finančně přispívat do domácího rozpočtu? Osobní péče o rodinu a její členy má stejný význam jako poskytování majetkových plnění, říká občanský zákoník.

Pokud nemají manželé jednu domácnost, ale každý svou, nese každý z manželů náklady pouze své domácnosti. I za této situace však musí být manžel druhému manželovi nápomocen a podporovat ho.

Povinnost se dohodnout o záležitostech rodiny

Manželé mají povinnost se dohodnout na tom, kde budou bydlet a mít domácnost, i na tom, jak bude rodina žít.

Pokud se manželé nejsou na tomto schopni dohodnout, může v této věci rozhodovat soud (!) a souhlas druhého manžela nahradit svým rozhodnutím. Bude tomu tak tehdy, pokud manžel odmítá dát souhlas v podstatné záležitosti rodiny bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny, nebo není-li schopen svou vůli projevit.

Povinnost manžela vyživovat

Zřejmě nejznámější povinností manželů je vzájemná vyživovací povinnost. Základním pravidlem při určení této vyživovací povinnosti je, že manželé mají zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely pak předchází vyživovací povinnosti k dětem.

Právo žádat soud o vykázání manžela z bydlení

Bohužel se to stává. A bohužel čím dál častěji. Pokud je jeden z manželů obětí domácího násilí a další společné bydlení manželů, ať už v domě nebo bytě, kde je vedena společná domácnost, není možné, může soud na návrh manžela omezit i na určitou dobu (nejdéle 6 měsíců) vyloučit právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet. To platí i pro manžele rozvedené.

Dobré je si také pamatovat, že právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která s (rozvedenými) manžely žije ve společné domácnosti.

Možná Vás množství práv a povinností manželů překvapilo. A to se rozhodně ještě zdaleka o všechna práva nejedná. O těch dalších si řekneme zase příště.